Hnutí Světlo-Život vytváří diakonie, aby tak jeho členové mohli využívat své dary pro dobro společnosti.
P. František Blachnický postavil pojem diakonie na dvou pilířích: na biblickém významu tohoto slova a na myšlení otců II. Vatikánského koncilu. Ti chápali diakonii jako jakoukoli službu v církvi, podle příkladu Krista, který přišel „aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“. (Mk 10,45, konstituce Gaudium et Spes)
P. Blachnický umístil do kaple Krista Sluby v centru Hnutí vitráž zobrazující Ježíšův křest v Jordáně. Toto Ježíšovo gesto je vzor a pramen diakonie, a P. Blachnický tak postavil ideu kristocentrické diakonie do srdce Hnutí. Diakonie vychází také z pomazání Duchem svatým, z přijetí jeho darů (charismat), které v sobě věřící objevuje, a které slouží k budování Církve. To platí jak pro všechny služby v církvi, tak i pro ty nejjednodušší skutky dělané s láskou.
Ve Hnutí Světlo-Život je termín diakonie používán ve třech významech:
- postoj služby, který je nejplnějším způsobem vyjádření lidství. To znamená nalézt sebe v plném daru sebe sama, myšlence vzaté z pastorální konstituce o církvi v dnešním světě „člověk, jediný tvor na zemi, kterého Bůh chtěl pro něho samého, může sám sebe plně nalézt jen v opravdovém darování sebe samého.“ (GS 24)
- jakákoli služba, které se věnují členové Hnutí.
- lidé, kteří vykonávají specifickou službu, buď nastálo, nebo po určitou dobu.
Neposkvrněná, Matka Církve, je vzorem diakonie, chápané a realizované jako naprosté podřízení se Kristu. Samotné Hnutí Světlo-Život je povolané sloužit církvi a světu. Specifické služby zvané diakonie jsou nástroje, které pomáhají k uskutečnění tohoto poslání.
Nejznámější služby Hnutí jsou Diakonie modlitby, evangelizace, osvobození, života, liturgie, sdělovacích prostředků, hudby, milosrdenství.