Svědectví Jaromíra Týleho (alias Plyšáka):

Při evangelizaci jsme pouštěli techno, metal a nakonec přišlo na roli prostitutky a bojové umění. Jak tohle může někoho obrátit? To nevím. Vím jen, že jestli to má za něco stát, musíš do toho dát všechno co je v tobě. Bez rezerv, prostě se úplně dát Bohu do rukou a nepochybovat o něm.

Je pár let po sametové revoluci. Po náměstí se pohybují mladí lidé a mluví s lidmi o víře, prý je to evangelizace. Zdá se, že je doprovází osoby v řeholních hábitech. Snaží se produkovat hudbu, občas mají promluvu zvanou svědectví. Několik z nich se pohybuje mezi rozpačitými nahodilými posluchači a snaží se navázat neformální rozhovor. Celé to vyznívá poněkud neprofesionálně, ale ve vzduchu je cosi zvláštního. Říkají tomu Boží Duch.

COM2015_plakat

COM, Centrální Oáza Modlitby neboli svatodušní víkendovka. Ta letošní se blíží, a to je příležitost se ohlédnout nad tím, jak jsme v oáze oslavili Letnice loni.

Richardovo svěcení

Oáza modlitby, která se uskutečnila o víkendu 13.-15. února 2015 v Diecézním centru mládeže v Plzni, byla výjimečná. V sobotu 14. února přijal z rukou plzeňského biskupa Františka v katedrále sv. Bartoloměje kněžské svěcení bratr Richard Polák, který našemu hnutí slouží od letní oázy v Klenčí L.P. 2007. Jsme rádi, že jsme byli s ním a mohli Richarda také doprovodit modlitbou.

 

Pozdě, ale přece podávám zprávu o evangelizaci při příležitosti růžencové pouti v Uherském Brodě v říjnu 2014.

Jednou z největších událostí roku je v malebném moravském městečku zvaném Uherský Brod pouť ke svátku patronky tamního dominikánského kostela – Panny Marie Růžencové. Otec Jan je jeho duchovním správcem, a proto nás tam pozval nejen jako poutníky, ale hlavně jako hlasatele evangelia, kteří budou oslovovat hodovníky a zvát je na modlitební vrchol celého svátku, kde je může evangelizovat sám Ježíš. Modlitební program spojený s adorací, růžencem, písněmi chval, přímluvnou modlitbou za jednotlivce apod. připravovali hlavně mladí z místní farnosti, byť se na něm podíleli i někteří z nás.

Polsko je mateřská země hnutí Světlo-Život, a tak dsc_2527_malese v něm neustále koná spousta Oáz. V únoru však na dvou z nich byli i oázáci z Čech: na rekolekcích zaměřených na evangelizaci ve Svídnici (polsky Świdnica) a na Kongregaci odpovědných, velkém setkání moderátorů a animátorů nejen z Polska. Tady je jedno svědectví z obou akcí.

V polovině února tohoto roku se vydalo deset nadšenců z Čech, Moravy a Slovenska k našim polštím bratřím a sestrám v Kristu do Svídnice na ORAE I° (Rekolekční Oáza pro animátory evangelizace I°). Tyto mnohonárodnostní exercicie vedl generální moderátor hnutí P. Adam Wodarczyk. Začaly v pátek 14. února, tedy v den úmrtí Konstantina-Cyrila. Exercicie tak byly započaty slavením eucharistie, při níž bylo pamatováno na soluňské bratry Cyrila a Metoděje, jejichž prostřednictvím byla západním slovanům hlásána křesťanská víra srozumitelným způsobem – jejich metodu bychom dnes mohli nazvat "novou evangelizací". Tento cyrilometodějský počátek exercicií nebyl nikým z oraganizátorů cíleně plánován - o to víc však vyšlo najevo Boží řízení věcí nad námi.

 

Ráda bych se s vámi podělila o své nové objevy, a tak vám píšu pár těchto řádek. Tématem Oázy ve Slaném byly: „dobré návyky“. Měli jsme tak příležitost provrtat se v našich životních hodnotách a praktikách.

Jako organizátor letošního podzimního puťáku jsem si tentokrát usnadnil práci a zvolil oblast, kterou mám takříkajíc za humny a kde to dobře znám – České středohoří. To se odrazilo i na složení účastníků – spolu s pěti členy „tvrdého jádra“ převážně z daleka se k nám na sobotu připojili další čtyři lidi z Litoměřic (tj. z cíle naší výpravy) nebo z Ústí nad Labem (tam jsme pro změnu začínali). Modlitby za dobré počasí byly vyslyšeny, všichni se pokud vím vrátili z výletu ve zdraví, a celkově se puťák vydařil.

Letos jsem se stal animátRokitno bazilikaorem. A protože nechci animátorskou službu jen tak šolíchat, ale chci v ní být pokud možno dobrý, tak jsem vyrazil na Kodu (Kurs Oazowy Dla Animatorów, oázový kurs pro animátory), a to do západního Polska, do mariánského sanktuaria (poutní místo, něco jako u nás třeba Svatá Hora) Rokitno u Miedzyrecze.

V Polsku je hnutí Světlo–Život mnohem rozšířenější a zaběhanější než u nás, takže jsem se dozvěděl leccos nejen o běžném vedení skupinek, ale i o diakoniích, o kterých jsem do té doby skoro nic nevěděl, nebo o tom, jak může vypadat oázová formace ve farnosti, kde se sejde několik desítek oázáků s knězem aktivním v tomto hnutí. O tom, co jsem se naučil z „řemesla“ však mluvit nechci, spíš o tom, jak tam ke mě promluvil Bůh.