V brněnské pojedničkové oázové skupince jsme nyní dorazili ke čtvrtému kroku - Církev. Nahlížíme církev jako mysterium, jako mystické tělo Kristovo, jako společenství putujícího Božího lidu spojené jednotou Otce, Syna a Ducha Svatého; všímáme si na církvi stránky lidské ale a snad především té božské.

Avšak lidé "zvenku" vidí jen to, co je očím viditelné, totiž pouze lidskou stránku církve, kterou zde na zemi tvoříme my, lidé zranění hříchem.

Bohužel, i někteří lidé, kteří se považují za věřící, nešetří kritikou na téma církve.

Evangelijní pohled na církev - a jako oázáci bychom řekli: přesně tak, jak se mu učíme na krocích ke křesťanské zralosti - ukazuje P. Raniero Cantalamessa. Text jeho přednášky mě velice oslovil, proto jej zde umíťuji. Doufám, že bude povzbuzením i všem čtenářům.

Apoštolův výrok vyvolává otázku: Kristus miloval církev - a co ty? Miluješ církev?

"Nikdo nemá v nenávisti své tělo", tj. svou nevěstu, tím méně Krista. Tak proč, bratře, ty říkáš: "Bůh ano, církev ne!"? Proč tak snadno ukazuješ prstem na svou matku a říkáš: "Církev dělá chybu tady, církev dělá chybu tam, církev by měla říci, církev by měla udělat..."? "Kdo jsi ty, že se odvažuješ ukazovat prstem na mou nevěstu, kterou miluji?" říká Pán. "Kde je rozlukový lístek vaší matky, jímž jsem ji vyhostil?" říká Bůh u proroka Izajáše (Iz50,1). Myslím si, že toto slovo je určeno i mnoha dnešním křesťanům: "Kde je napsáno, že jsem zapudil vaši matku, církev, že ona už není mou nevěstou?"

danielski1Myšlenky P. Wojciecha Danielskiego

 

Anima = duše. Čím je duše pro tělo, tím jsou křesťané pro svět. Čím je duše pro tělo, tím mají být ve společenství animátoři.

 

 

 

Za formaci nezodpovídá jenom animátor. Duši člověka vede v Kristově jménu (a je potřeba to jasně říci už na prvním stupni) jeho stálý zpovědník. A také ten všechno nerozlouskne. Mnoho věcí si člověk musí u Pána vymodlit a trpělivě čekat. Ne všechno se rozuzlí, ne všechno bude jasné... Stejně tak ani animátor nemůže dohlédnout do hlubiny duše druhého člověka. Proto nemůže vyřešit všechno v jeho životě.

 

 

 

Kým tedy je animátor? Je především bratrem a sestrou, trochu „starším" (i když ve skutečnosti často mladším) pomocníkem. Nikým více, ale také nikým míň... Není tedy exekutorem, který má jenom dohlížet na vyplnění zápisníku a potom odfajfkovat: splněno. Animátor není kontrolorem formace! Také není napomínatelem, takovým mentorem, který celou dobu jenom popichuje: „to jsi udělal, to jsi neudělal, tak se to v oáze nedělá..." Takový animátor není!

 

 

 

 

Animátor hnutí Světlo–Život musí být opravdu „člověkem hnutí“. Musí znát hnutí, být jeho cílevědomým a aktivním členem, který má za sebou dobrou formaci.

 

 

Připouštím, že mnoho osob na tomto místě pokrčí rameny – to je přece samozřejmost. O čem se tu dá mluvit... Ale je to opravdu tak samozřejmé? Kdo to je: člen hnutí Světlo–Život?