holubice

Tématem této katecheze bude neslýchaně vážná otázka, totiž role Ducha svatého v našem křesťanském životě. Abychom pochopili, v čem tato role spočívá, obraťme pozornost na situaci a postoj apoštolů před a po seslání Ducha svatého. Přes tři roky byli každý den s Ježíšem, byli svědky jeho života, zázraků, které činil. Měli nejlepšího učitele, jakého kdy měla skupina učedníků, a přesto evangelium mnohokrát potvrzuje, že byli nechápavými učedníky.

Kristus jim často vyčítá nedostatek porozumění, objevující se mezi nimi závist, lidské ambice, ví o tom, že ho všichni opustí ve chvíli, kdy přijde hodina utrpení a smrti. Předpovídá jim to: udeří na pastýře, a ovce se rozutečou. Petrovi říká, že ho třikrát zapře. A kým byli učedníci před zmrtvýchvstáním a sesláním Ducha svatého? Chybělo jim cosi, co by z nich mohlo udělat chápající učedníky Krista. Kristus o tom ví, a slibuje jim seslání Ducha svatého – Utěšitele, Ducha pravdy, který je všechno naučí a všechno jim připomene. V den Letnic Kristus splňuje ten slib – sesílá jim Ducha svatého. Apoštolové jím byli naplněni, a od té chvíle se jejich život radikálně změnil. Stali se nebojácnými svědky, jdou do celého světa, aby vydali svědectví o Kristu a jeho zmrtvýchvstání. Nebojí se, za své svědectví dají v oběť i svůj život. Podívejme se teď na současné průměrné křesťany. Úroveň jejich života by se dala porovnat s životem apoštolů před zmrtvýchvstáním a sesláním Ducha svatého. Mnoho z těch křesťanů se chová jako lidé nevěřící. Jejich život je jakoby neplodný, jsou svázaní, zfrustrováni, nemají jistotu své víry, nežijí křesťanskou nadějí, nejsou schopní dávat svědectví. Křesťané prvního pokolení, vedení Duchem svatým, uskutečnili největší revoluci v dějinách světa. Dnes je situace, dá se říci, tragická. Tisíce křesťanů dokonce neví, kým je Duch svatý, nemluvě již o životě podle Ducha. Velké množství křesťanů neví, jak získat moc Ducha svatého. Je velký rozdíl mezi církví prvního pokolení a současnou církví, a ptáme se, co se stalo. Nic se nezměnilo v Božím plánu spásy, nic se nezměnilo ve způsobu Božího působení. Boží sliby jsou stále stejné. On nevycouval ze svých závazků, jeho moc se nezmenšila, a přesto současní křesťané většinou nedokáží využít té moci. Co se stalo, proč to tak je? Všechno záleží na nás, na naší víře, a proto teď, kdy se hlásání evangelia stalo tak neodkladnou, naléhavou záležitostí, kdy ještě ohromný počet lidí žijících na světě neslyšel evangelium o Ježíši Kristu, kdy hlásání tohoto evangelia, plnění misijního příkazu Krista se stává stále více palčivým, v té chvíli se musíme dívat na příklad prvních křesťanů, musíme se naučit žít Duchem svatým, jeho mocí, tak jak oni. Musíme se od nich naučit, jak se naplnit Duchem svatým. Proto poselství o tom, jak se naplnit Duchem svatým, jak žít v Duchu svatém, je absolutně nejdůležitějším poselstvím. Jestli se to nenaučíme, jestli to nepochopíme, nesplníme příkaz Pána vůči současným lidem. Proto bych chtěl v této katechezi zodpovědět na šest otázek. Otázka první: Kým je Duch svatý? Otázka druhá: Proč nám Kristus seslal Ducha svatého? Otázka třetí: co to znamená být naplněný Duchem svatým? Otázka čtvrtá: Proč tolik křesťanů o sobě nemůže říci, že jsou naplněni Duchem svatým? Otázka pátá: Jak je možné být naplněný Duchem svatým? A konečně otázka šestá: Jak vytrvat v životě podle Ducha svatého?

            Otázka první: Kým je Duch svatý? Odpověď obsažené v Písmu, v učení církve je jasná: Duch svatý je Bohem. Není nějakou neosobní Boží mocí, není jenom působením Boha. Duch svatý je osobou a má boží přirozenost, jako Otec a Syn. Je třetí osobou Svaté Trojice, rovným Bohu Otci i Synu. Je jeden Bůh ve třech osobách. Každá z těch třech osob má svůj podíl v díle spásy. Bůh Otec nás spasil skrze poslání svého jednorozeného Syna, Ježíše Krista. Otec spolu se Synem nám sesílají Ducha svatého. Působení jednotlivých božích osob možná vyjádřit tak, že náš život – nový žívot, získaní díky dílu spásy, je životem Božího dětství, životem zaměřeným k Bohu, našemu Otci, skrze Krista, našeho Prostředníka a Spasitele v moci Ducha svatého, v Duchu svatém.

            Otázka druhá: Proč nám Kristus seslal Ducha svatého? Evangelium říká – a to slovy Krista – o několika důležitých ovocích a skutcích přijetí Ducha svatého. Zaprvé, Duch svatý v nás působí nové narození; nové narození, které je podmínkou vstupu do Božího království, čili do nového života v Bohu, v jednotě s Bohem. Kristus říká Nikodémovi: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Duch svatý je tvůrcem nového života, jakéhosi počátku, jakéhosi rozhodujícího zvratu v nás – a to Písmo nazývá novým narozením. Duch svatý je tedy nezbytně nutný k tomu, abychom se znovu narodili, abychom začali nový život. Dále: Duch svatý nám dává poznat pravdu, tu pravdu, kterou přinesl Kristus. Bez Ducha svatého nejsme schopni přijmout tu pravdu vírou, vírou pevnou, neochvějnou, tak abychom o tu víru mohli opřít svůj život. Proto Kristus říká: „Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.“ (J 16, 7) A dále říká: „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.  On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.“ (J 16, 13-14) Duch svatý nám nepřináší nové věci, novou pravdu ve vztahu k té, kterou nám přinesl Kristus, ale tu pravdu jakoby umisťuje v našem nitru, vzbuzuje v nás víru, bez které se Kristovo slovo pro nás nestane slovem Božím, které můžeme přijmout bez jakýchkoli pochyb. Jedině v Duchu svatém můžeme přijmout Kristovo učení jako pravdu. Nestačí nám k tomu obyčejná inteligence, znalosti, rozum, dobrá paměť, protože – jak mluví žalmista – „v tvém světle spatřujeme světlo“ (Ž 36,10) Musíme v sobě mít vnitřní světlo Ducha svatého, abychom mohla poznat Krista jako světlo, abychom mohli poznat to světlo, které nám Kristus dává skrze svoje slovo i svůj život. Tedy, Duch svatý nepřináší nové učení, ale bez něj by Kristovo zůstalo jakoby zvnějšku. Nemohli bychom si ho vnitřně osvojit, tak aby se stalo částí našeho života. Duch svatý jako by zniterňuje ten život, který přinesl Kristus. Stává se pak naší vnitřní vlastností, a začínáme s ním žít. Proto se Duch svatý přirovnává do pramene živé vody, tryskající z našeho nitra. Díky Duchovi svatému je v nás nový život.

            Otázka třetí: co to znamená být naplněný Duchem svatým? Po tom, co bylo pověděné před chvílí, je odpověď: být naplněný Duchem svatým znamená být naplněný Kristem, by pro nás neměla být zaskočením. Protože jsme mluvili o tom, že Duch svatý nepřináší nové učení, jenom činí, že to, co bylo mimo nás, co se událo před tisíci let, se náhle stává přítomné, je v nás živé. Když získám Ducha svatého, jsem jím naplněný, to můžu o sobě říci to, co svatý Pavel: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.“ Co to znamená, že Kristus žije ve mně a já v Kristu? Život záleží v tom, že myslím a konám. Jestli je ve mně Kristus, a já v Kristu, to značí, že začínám myslet tak jak myslí Kristus, že začínám tak postupovat, tak konat, jak koná Kristus. V konkrétní situaci přemýšlím jak by teď postupoval Kristus a snažím dělat to samé. A tehdy žiji v Kristu, a Kristus žije ve mně. Duch svatý tedy uskutečňuje naše osobní sjednocení s Kristem, činí, že prožíváme náš život jako „my“ s Kristem. Vyjasní to přirovnání. Jestliže dvě osoby, dva lidé se milují, nejdříve jsou „já“ a „ty“. Ale láska se projevuje v tom, že vzájemně hledí na sebe, hledí si do očí, a tehdy se stává, že už nejsou „já“ a „ty“ ale jsou „my“, protože myslí to samé, to samé cítí, dívají se spolu v jednom směru, mají ty samé snahy a to samé činí. A to je ovoce lásky. Láska činí člověka v úplnosti svobodným, člověk se jí nestává otrokem, protože on z lásky, dobrovolně chce plnit přání druhé strany, kterou miluje. Proto to není žádné zotročení, ale plná svoboda. Podobně, jestli my začínáme myslet spolu s Kristem, toužit po tom co on, konat to co on, stáváme se „my“ s ním, stáváme se s ním jedno, a v tom spočívá naše plné vysvobození. Kristus se mi dává, a já dávám sebe Kristu. Láska, to je vlastně vzájemné dání se.

            Teď, když už víme, co to znamená být naplněný Duchem svatým, si můžeme položit čtvrtou otázku: Proč tolik křesťanů o sobě nemůže říci, že jsou naplněni Duchem svatým? Jestliže naplnění Duchem svatým je něčím tak krásným, to proč tolik lidí toho nevyužívá? Můžeme zmínit dva důvody. První: nedostatek poznání, nedostatek vědomosti. Druhý důvod: nedostatek víry. Lidé prostě nevědí, co to znamená být naplněný Duchem svatým, protože jim o tom nikdo nemluví. Kdyby věděli, určitě by většina zatoužila naplnění Duchem svatým. Naneštěstí chybí svědectví. Učení v kostelích je často zformalizované, suché, pojaté abstraktně. Není svědectvím o životě, a proto lidi nezajímá, nepřesvědčuje je. S křesťany je často podobně jako s člověkem, který vlastnil zemi, ale neúrodnou, a tak z ní nemohl vyžít a pracoval jako pastýř. Jednoho dne k němu přišli geologové a zeptali se ho, jestli by mohli na jeho pozemku provést vrty k hledání ropy. Souhlasil, a stal se náhle bohatým člověkem, protože v jeho půdě byly nalezeny bohaté zásoby ropy. Tak je i s mnoha křesťany: mají právo na bohatství života podle Ducha svatého. To bohatství je jakoby jejich vlastností, ale nevědí o tom, nevyužívají ho, a proto je potřeba v nich probudit víru, aby ty dary Ducha svatého, které jsou dané do jejich dispozice, opravdu vědomě přijali a užívali. Mnoho se také nenaplňuje Duchem svatým, protože se bojí vzdát se vlastního egoismu. Co taky – myslí si – ode mě Kristus požádá, když ho uznám za svého Pána a podřídím mu svůj život? Na trůně našeho srdce zasedá často naše já, náš egoismus, a nechce být z něho sesazen. Proto ti lidé nechtějí být naplněni Duchem svatým, protože se před tím brání egoismus, který je zakořeněný v jejich srdci.

            Dále se vynasnažím odpovědět na pátou, nejdůležitější otázku: Jak je možné být naplněný Duchem svatým? Odpověď je zdánlivě prostá: zůstáváme naplněni Duchem svatým tím samým způsobem, jakým se stáváme křesťany. Tedy docházíme k tvrzení, že naplnění Duchem svatým se děje skrze víru. A teď další otázka: jak je třeba se připravit na naplnění Duchem svatým? Jaké musíme splnit podmínky, aby se to naplnění stalo skutečností v našem životě? Především musíme toužit po naplnění Duchem svatým. Tužba je důsledkem víry. Jestli už vím, jestli věřím, to toužím, aby se to v mém životě naplnilo. Touha je důsledkem víry, protože předmětem víry je Boží slib, a já chci, aby se ten slib splnil. Musíme tedy po tom naplnění toužit, toužit znamená pro věřícího modlit se, protože naši touhu vůči Bohu vyjadřujeme v modlitbě. Toužit po naplnění Duchem svatým znamená modlit se o ně, ale v opření se o slova slibu „Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko.“ (J 14, 26) Kristus sliboval, uvěřil jsem jeho slovu, ale On chce, abych se dobrovolně otevřel na ten slíbený dar a proto musím toužit a modlit se. Musím také odstranit překážky, které mi nedovolují přijmout Ducha svatého. Takovou překážkou je především hřích. Musím tedy uznat a vyznat svůj hřích, abych získal jeho odpuštění. Jakmile ty všechny podmínky jsou splněné, mohu být přesvědčený, že jsem byl naplněn Duchem svatým. Musím tak i postupovat, to znamená postupovat podle slova Božího, podle vůle Krista, dělat to, co se mu líbí, poddat se jeho vedení. Na tom spočívá život podle Ducha, který je důsledkem naplnění Duchem svatým. Nemusím očekávat nadpřirozených důkazů, znaků naplnění Duchem svatým, ale opírajíc se o víru, o slib Krista, můžu si tím být jistý. Pro pochopení malý příklad: Když mám peníze v bance, to nemusím jít k přepážce a poprosit o jejich vydání. Stačí, když podepíšu šek, protože peníze jsou k mé dispozici. Podobně je s naplněním Duchem svatým. Jestliže jsem splnil podmínky, jsem si jist, že mám Ducha. On je jakoby v mé dispozici, a já musím jedině podepsat šek, to znamená, musím svojí vůlí tak postupovat, jako kdybych měl Ducha. Naplnění Duchem svatým je prostě určitým způsobem stylu života – v každé chvíli, v každé situaci se poddávám vedení Krista a jeho Ducha. Ještě je třeba dodat, že naplnění Duchem není něčím jednorázovým v našem životě, ale stále se dokonává. Jak je napsané v listě efezanům: „Naplňujte se Duchem svatým“.

            A zůstala nám poslední otázka: Jak vytrvat v životě podle Ducha svatého? Ukáži některé zásady. Zaprvé: je třeba se často ptát, kdo skutečně zasedá na trůně mého srdce. Kdo dnes opravdu řídil můj den: můj egoismus, moje pýcha, nebo Kristus? Když zjistím, že hřích, to uznám svoji chybu, a vyznám svůj hřích, a skrze to získávám odpuštění a všechno je znovu v pořádku. Musím tedy praktikovat tzv. „duchovní dýchání“. Další zásada: je třeba pamatovat, že křesťanský život je neustálá válka s nepřáteli naší spásy. Těmi nepřáteli podle Písma jsou: svět, tělo a satan, nebo také – jak říká svatý Jan – trojí žádostivost: žádost očí, těla a pýcha života. Potřebná je neustálá bdělost, abychom nepodléhali v té duchovní válce. Dále je třeba pamatovat, abychom svůj život neopírali na pocitech, ale na víře, protože pocity jsou z přirozenosti proměnlivé, nezáleží na nás. Jestli se jim poddáme, prožíváme stálé vzlety i pády, jsme hříčkou nestálých rozmarů. Zato víra způsobuje, že se opírám o slovo Boží, které je neměnné a neochvějné. A konečně ještě jedna zásada: je třeba trvat v postoji neustálého děkování podle slov prvního listu tesalonickým: „Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“ (1 Tes 5, 18) To je neskutečně ovocná praxe, protože jestli se snažím vždy děkovat, to tehdy přijímám boží způsob pohledu ve svém životě.

            V různých hnutí obnovy se mluví o vylití Ducha, o kráčení v Duchu. V našem hnutí Světlo-Život tu samou skutečnost vyjadřujeme ve znaku-symbolu Fos-Dzoe, Světlo-Život. Světlem je Slovo Boží, kterému podřizujeme svůj život. A jestliže náš život je v harmonii se světlem Božího Slova, se světlem Krista, to tehdy žijeme v Duchu. Jde o to samé, i když to vyjadřujeme jinak. Protože život v Duchu, to život vedený Kristem. A teď se vás chci zeptat: toužíš být naplněný Duchem? Chceš se jím nechat vést, být vybaven jeho mocí? Jestli ano, modli se teď se mnou:

            Bože Otče, vyznávám, že Tě potřebuji, že bez Tebe nemohu žít. Vyznávám, že až dosud jsem sám řídil svůj život, a důsledkem bylo, že jsem často hřešil proti Tobě. Děkuji Ti, že jsi mi díky smrti Tvého Syna na kříži odpustil hříchy. Zvu Krista do svého života, aby On ho řídil. Naplň mě skrze Něj Duchem svatým, tak jak jsi slíbil. Prosím o to s vírou. Modlím se ve jménu Ježíše, a protože věřím, už teď Ti děkuji za to, že jsi mě naplnil Tvým Duchem i Duchem Ježíše. Dej mi vytrvat v životě podle Duchu. Nechť mě Tvůj Duch od teďka provází. Amen.

 

František Blachnický