holubice   Bůh nám nabízí mnoho způsobů modlitby, abychom se s Ním mohli sjednotit ve společenství s dalšími věřícími. Jedním z těchto způsobů je právě spontánní modlitba.

           Všechno začíná jednoduše voláním o Ducha svatého, aby byl snámi. To on vede naše setkání a my ho chceme poslouchat. Nepřipravujeme si žádné proslovy, pomalu, tak jak překonáváme strach zostatních, se začínáme modlit nahlas vlastními slovy.

            Spontánní modlitba může mít mnoho forem. Můžeme začít chválit Boha, pak přejít k děkování, prosbě o odpuštění za své viny a skončit prosbou. Občas nám v modlitbě mohou pomoci krátké texty z Bible.

          Proč nahlas? Bůh mě neslyší, když se modlím v duchu? Samozřejmě že ano. Spontánní modlitba je dar, ale je to i námaha. Chci se úplně otevřít Duchu svatému a tak chci i otevřít pusu. Chci se zbavit strachu říkat svoje vlastní modlitby. Můžeme parafrázovat Ježíšova slova: „jestli Ho nebudu chválit nahlas, bude křičet kamení.“ Modlit se nahlas může pomoci i ostatním. Někdo může slyšet moji modlitbu a připojit se ke mně, nebo se dozví, za co se může modlit. Nebo naopak já se můžu přidat k modlitbě svých sousedů.

            Spontánní modlitba je darem i z jiného důvodu. Duch svatý nás často překvapuje, jeho díla jsou mnohem větší, než o čem kdy sníme. Když přijdu na setkání a dám se celý do modlitby a úplně otevřu Bohu své srdce, zůstal by můj Pán lhostejný? Možná si to neuvědomíme hned, ale během spontánní modlitby nám Duch svatý dá duchovní dary. Těmito dary může být pokoj srdce nebo vnitřní radost navzdory mnoha těžkostem. Ale to záleží na konkrétní osobě, jejím postoji během modlitby a na samotném Bohu.

            Je důležité, aby celé setkání probíhalo v atmosféře hluboké víry, že Bůh mluví ke svému lidu, a že vyslýchá jejich prosby.