Hnutí Světlo-Život vytváří diakonie, aby tak jeho členové mohli využívat své dary pro dobro společnosti.

                P. František Blachnický postavil pojem diakonie na dvou pilířích: na biblickém významu tohoto slova a na myšlení otců II. Vatikánského koncilu. Ti chápali diakonii jako jakoukoli službu v církvi, podle příkladu Krista, který přišel „aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“. (Mk 10,45, konstituce Gaudium et Spes)

                P. Blachnický umístil do kaple Krista Sluby v centru Hnutí vitráž zobrazující Ježíšův křest v Jordáně. Toto Ježíšovo gesto je vzor a pramen diakonie, a P.sluga Blachnický tak postavil ideu kristocentrické diakonie do srdce Hnutí. Diakonie vychází také z pomazání Duchem svatým, z přijetí jeho darů (charismat), které v sobě věřící objevuje, a které slouží k budování Církve. To platí jak pro všechny služby v církvi, tak i pro ty nejjednodušší skutky dělané s láskou.

                Ve Hnutí Světlo-Život je termín diakonie používán ve třech významech:

  1. postoj služby, který je nejplnějším způsobem vyjádření lidství. To znamená nalézt sebe v plném daru sebe sama, myšlence vzaté z pastorální konstituce o církvi v dnešním světě „člověk, jediný tvor na zemi, kterého Bůh chtěl pro něho samého, může sám sebe plně nalézt jen v opravdovém darování sebe samého.“ (GS 24)
  2. jakákoli služba, které se věnují členové Hnutí.
  3. lidé, kteří vykonávají specifickou službu, buď nastálo, nebo po určitou dobu.

Neposkvrněná, Matka Církve, je vzorem diakonie, chápané a realizované jako naprosté podřízení se Kristu. Samotné Hnutí Světlo-Život je povolané sloužit církvi a světu. Specifické služby zvané diakonie jsou nástroje, které pomáhají k uskutečnění tohoto poslání.

         Nejznámější služby Hnutí jsou Diakonie modlitby, evangelizace, osvobození, života, liturgie, sdělovacích prostředků, hudby, milosrdenství.