1. Učedník nedopustí, aby nastal konflikt mezi činností, kterou vykonává pro Hospodina, a jeho vlastními zájmy. Práce pro Pána se stává jeho vlastní.
  2. Když od něho Pán něco vyžaduje, neptá se neustále „Proč?" Nepožaduje spatřit celý plán dříve, než ho začne realizovat.
  3. Je vždy připraven odpovědět na Hospodinovo volání, dokonce i v případě, nebyl-li o tom předem informován.
  4. Vykonává každou činnost, která mu byla přikázána. Bez ohledu na to, je-li to příjemné, nebo ne. Uvědomuje si, že odmítne-li, Pán si bude muset hledat jiného služebníka, který se možná zabývá něčím úplně jiným.
  5. Učedník vykonává svou práci, aniž by čekal na Hospodinovo neustálé uznání. Ví, že jeho mzda mu bude vyplacena v pravý čas.
  6. Věrně snáší dlouhá období, kdy se mu zdá, že Pán s ním není, kdy se mu jeho služba zdá být obtížná a to v něm probouzí pocit osamělosti. Důvěřuje Hospodinovu slovu. Jde dopředu, protože ho posiluje Duch Páně, který v něm přebývá.
  7. Příliš se nezajímá o okamžité výsledky svého úsilí, neboť ví, že plody má na starosti Pán. A tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. (1 Kor 3, 7)
  8. Rád přijímá rozkazy a příkazy od jiných služebníků, které Pán ustanovil nad ním. Netrvá na tom, aby Pán mluvil vždy přímo k němu.
  9. Vytrvá i tehdy, když ho Pán zkouší. Ví, že všechny zkoušky jsou znamením lásky. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. (Žid 12, 6)
  10. Nežárlí ani na dary, ani na Hospodinovu pozornost věnovanou druhým.
  11. Přikáže-li mu to Pán, je připraven změnit svou funkci. Nemiluje více své úkoly než Pána.
  12. Klidně a radostně přijímá pochvalu od druhých, protože ví, že dobro, které vykonal, učinila Hospodinova moc. Raduje se oprávněně především proto, že ho Pán vybral a on, jako učedník odpověděl „ano" a dostalo se mu za to požehnání.
  13. Nečeká, že splní svůj úkol dokonale. Kdyby tomu tak bylo, nepotřeboval by Pána, aby ho poučoval, miloval a spasil. Když začíná být líný, nedbalý, lhostejný nebo se dopouští jiných hříchů, může se obrátit s radostným vědomím, že jeho Spasitelem je Pán, ne on sám.
  14. Učedník ví, že svého Mistra, na rozdíl od jiných mistrů, může nazývat svým bratrem nebo přítelem.
  15. Učedník jde rád cestou svého Mistra – až na Kalvárii.

 

 

P. František Blachnický

 
 

překlad: Ludmila Lambeinová