I. CHARISMA HNUTÍ SVĚTLO-ŽIVOT

 

1. Historie

Hnutí Světlo-Život vychází z proudu obnovy II. vatikánského koncilu. Jak věříme, vzniklo z inspirace Ducha Svatého a je od samého začátku (podle označení našeho zakladatele) dílem Neposkvrněné, Matky církve.

Zakladatelem Hnutí je služebník Boží o. František Blachnický (1921-1987). Dílo Oáz Živé Církve vzniklo jako odpověď na znamení času. Nejprve organizoval oázové rekolekce pro ministranty (1954) a založil Kruciátu Střízlivosti (1957-1960). V následujících letech vypracoval celý formačně-evangelizační systém pro děti, mládež, dospělé a také rodiny (1973).

Tímto vytvořené Hnutí Živé Církve pak 11. června 1973 v Kroscienku nad Dunajcem kardinál Karol Wojtyla zasvětil Neposkvrněné, Matce církve. Tuto událost pokládá Hnutí za své oficiální založení. Kroscienko se stává centrem celého Hnutí a sídlem jeho ženského zasvěceného společenství - Institutu Neposkvrněné, Matky církve. V roce 1976 pak Hnutí Živé církve přijímá název „Hnutí Světlo-Život".

Společenství rodin (od roku 1978 pod názvem Domácí církev) je v rámci Hnutí Světlo-Život od samého začátku obohacené o spiritualitu mezinárodního hnutí katolických rodin „Equipes Notre-Dame".

Kněží Hnutí, které o. František Blachnický shromažďoval okolo ideálu Krista Služebníka, vytvořili sdružení „Unie kněží Krista Služebníka".

V sedmdesátých letech začala vznikat první společenství Hnutí Světlo-Život také na Slovensku a v Čechách. V roce 1982 pak otec Blachnický založil Mezinárodní centrum evangelizace Světlo-Život v německém Carlsbergu. V pozdějších letech vznikala společenství Hnutí Světlo-Život v mnoha dalších zemích.

 

2. Formace

Hnutí Světlo-Život sdružuje lidi různého věku i povolání. Cíl a program Hnutí nejstručněji vyjadřují řecká slova „ΦΩΣ" (světlo) a „ΖΩΗ" (život), vepsané do znamení kříže

Φ

ΖΩΗ

Σ

a formulace „Světlo-Život", která označuje jednotu světla daného Bohem a svědectví křesťanského života. Věříme, že původcem této jednoty je Duch Svatý. On působí, že světlo rozumu, světlo svědomí, světlo Božího slova, světlo Krista jako osobního vzoru a světlo církve formuje dospělé křesťany a utváří nového člověka ve společenství církve.

Základní formace v Hnutí Světlo-Život je založena na „Obřadech uvedení do křesťanského života dospělých"[1]. Začíná evangelizací (individuální nebo během rekolekcí - evangelizačních nebo nultého stupně), která vede k přijetí Ježíše za svého Pána a Spasitele (Oáza nového života I. stupně) a k zapojení se do formační skupiny Kristových učedníků.

První etapa deuterokatechumenátu, realizovaná podle „Ukazatelů Nového člověka" neboli „Deseti kroků ke křesťanské zralosti" směřuje k účasti na Oáze nového života II. stupně. Tam jsou účastníci uváděni do liturgie. Liturgická formace pak pokračuje v druhé formační etapě, jejímž důležitým prvkem je prožití paschálního tridua ve formě rekolekcí a obnova křestní smlouvy. Třetí etapa formace - mystagogická - v účastnících prohlubuje chápání církve (Oáza nového života III. stupně) a pomáhá jim objevit své místo v církvi, v některé diakonijní službě.

Formace každé etapy se skládá ze: systematické individuální práce účastníka, každotýdenního setkávání malé skupinky s animátorem, a také z účasti na Dnech společenství Hnutí. Charakteristickým rysem této formace je výchova k liturgii a skrze liturgii. Na této zásadě jsou vypracovány i další formační programy, které odpovídají věku a stavu účastníků.

Rodiny Domácí církve Hnutí Světlo-Život žijí manželskou spiritualitu, která čerpá z charismatu Equipes Noter Dame. Cílem je vzájemné posvěcování se manželů, vytváření manželské jednoty a realizace rodinného katechumenátu.

Formace manželů v Domácí církvi se inspiruje zásadami Equipes Notre-Dame i Hnutí Světlo-Život. Jejich shrnutí je obsaženo v „Zásadách Domácí církve Hnutí Světlo-Život". Tento dokument také vyjasňuje postavení Domácí církve v rámci Hnutí Světlo-Život.

Na jednotlivých stupních rekolekčních oáz (především na I. stupni) je formace manželů obohacena o otázky týkající se manželské spirituality a rodinného života. Na II. stupni také o tzv. rodinnou liturgii a na III. stupni o budování společenství v aspektu manželského a rodinného společenství v církvi.

Základní formační práce manželů probíhá v rodině, v měsíčních setkáních Kruhu rodin a také na setkáních celého Hnutí během Dnů společenství.

Důležitou roli pro formaci Domácí církve mají ORARy - několikadenní Oázové Rekolekce pro Animátory Rodin.

Pro mladší skupiny nabízí Hnutí Světlo-Život formaci v Oáze Dětí Božích a v Oáze Nové Cesty, která pokračuje během roku ve společenstvích liturgické služby. Tato formace je obdobou deuterokatechumenátu a je přizpůsobenao věku účastníků. Zdůrazňuje ideu Božího dítěte, prožívanou ve vztahu k Bohu Otci skrze Syna v Duchu Svatém.

 

3. Diakonie

Výsledkem základní formace členů Hnutí je vědomí zodpovědnosti za církev a svět. Ta se projevuje v přijímání služby ve Hnutí a v místních společenství. Z odpovědnosti za osud národa vyrostla Kruciáta osvobození člověka.

Osoby, které přijímají službu v Hnutí vytvoří Diakonii Hnutí Světlo-Život. Podle oblasti působení rozlišujeme diakonie na: centrální, filiální, diecézní, vikariátní a farní. Bohatství služeb v Hnutí vyžaduje, aby na každém stupni vznikaly diakonie jednoty, evangelizace, milosrdenství, osvobození, života, deuterokatechumenátu, rekolekčních oáz, Domácí církve, liturgie, modlitby, místního společenství a jiné. Tyto diakonie shromažďují osoby všech stavů.

Činnost Diakonie Hnutí Světlo-Život charakterizují tyto zásady:

a) kolegialita - daná služba, na každém stupni, musí být vykonávána společně

b) subsidiarita - úkoly, které se dají vyřešit na nižším stupni odpovědnosti, se nemusí přenášet nahoru

c) solidarita - všichni se cítí spoluodpovědnými za všechno, i když v rámci organizace práce má každý vytyčeny své úkoly.

V roce velkého jubilea 2000 polská biskupská konference vytvořila Sdružení „Diakonie Hnutí Světlo-Život". Toto sdružení nezastupuje Hnutí, ale je právní formou organizace jeho diakonie. Jeho cílem je, aby Hnutí Světlo-Život mohlo lépe sloužit svým charismatem k budování církve a plnění svého poslání ve světě.

 

 

II. SPIRITUALITA HNUTÍ SVĚTLO-ŽIVOT

 

Spiritualitu je třeba chápat jako určité duchovní zásady, které prostupují a utvářejí způsob myšlení, postoje a mezilidské vztahy.

 

1. Osobní vztah k Ježíši Kristu, jedinému Pánu a Spasiteli

Spiritualita Hnutí Světlo-Život je charakteristická především kristocentrickým personalismem. Křesťanský život a povolání prožíváme jako bezprostřední, osobní vztah k Osobě Ježíše Krista, jediného Pána a Spasitele. Víra je osobním přijetím Ježíše, odevzdáním se Mu a sjednocením se s Ním v myšlení a skutcích. Tato víra musí vždy inspirovat vnitřní život a službu členů Hnutí Světlo-Život.

 

2. Poddání se působení Ducha svatého

Sjednocení s Kristem je možné jedině v Duchu Svatém. Jedině On v nás může vzbudit víru a touhu odevzdat se Ježíši skrze nezištnou lásku - agapé. Spiritualita Hnutí Světlo-Život je otevřena na působení Ducha Svatého a Jeho dary - charismata - a v tomto smyslu je spiritualitou charismatickou. Ta nalézá svůj výraz v osobní a společné modlitbě, prožívané jako osobní setkání s Ježíšem v Duchu Svatém.

 

3. Podle vzoru Krista Služebníka

Typickým rysem spirituality Hnutí Světlo-Život je snaha po sjednocení se s Ježíšem jako tím, který je Kristem - Mesiášem - Pomazaným, tím, který přišel, aby sloužil a dal svůj život pro splnění Otcovy vůle a Jeho plánu spásy. Proto byl Ježíš pomazán Duchem svatým: „Duch Hospodinův je nade mnou, proto mně pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, poslal mně, abych hlásal zajatcům propuštění" (Lk 4,18).

Tento biblický obraz Krista Služebníka je centrem spirituality Hnutí Světlo-Život a jeho formačním ideálem. Ukazuje povolání člena Hnutí Světlo-Život jako povolání k účasti na pomazání Krista Duchem Svatým pro dílo evangelizace a osvobození a také k budování společenství církve. Toto naroubování do postavy Krista Služebníka se uskutečňuje pomazáním Kristovým Duchem. Právě ono vyvolává v Hnutí Světlo-Život vnitřní dynamiku, která díky nezištné službě členů Hnutí směřuje k Otcovu plánu jednoty.

 

4. K Otci skrze Krista v Duchu Svatém

Spiritualita Hnutí Světlo-Život může být také označena jako spiritualita trinitární. Ukazuje celkovou vizi života v Duchu Svatém, skrze Krista směřujícího k Otci a Jeho všeobjímajícímu plánu spásy. Prožívání vlastního života a povolání ve světle této velkolepé vize je pro členy Hnutí Světlo-Život pramenem vnitřního pokoje, radosti a neslábnoucí apoštolské horlivosti.

 

5. Nerozdělitelnost světla víry a života z víry

Prakticky se tato spiritualita projevuje v životě Hnutí Světlo-Život ve specifickém vztahu ke Slovu Božímu. Slovo Boží, světlo rozjasňující konkrétní životní situace a ukazující cestu, je přijímáno jako slovo života, které vyžaduje převedení do života. Jak říká Pán: „Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života" (J 8,12).

Takovýto vztah ke Slovu Božímu je vyjádřen ve znaku ΦΩΣ - ΖΩΗ. Spojení řeckých slov „Světlo" a „Život", ve formě kříže ukazuje na nerozdělitelnost světla víry a života z víry, neboli víry a lásky. Tato zásada je základní metodou Hnutí Světlo-Život a jeho specifickým charismatem. Chrání členy Hnutí Světlo-Život jak před jednostranným a neplodným intelektualismem, tak i před pragmatismem.

 

6. Láska k liturgii

Členové Hnutí Světlo-Život jsou přesvědčeni, že jednota Světla a Života našla v Kristově životě svůj nejplnější výraz v tajemství paschálního utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. Tam se nejplněji rozzářilo Světlo hlásající, že Bůh je Láska. Proto se členové Hnutí Světlo-Život snaží umístit paschální tajemství do centra svého života a služby. Proto milují liturgii, zvláště eucharistickou, a vnímají ji jako vrchol „ke kterému směřuje působení církve" a pramen, „z kterého vyplývá celá její moc" (KL 10).

 

7. Láska k církvi

Spiritualita Hnutí Světlo-Život je také spiritualitou eklesiocentrickou. Církev je podle učení II. vatikánského koncilu naplněním celé ekonomie spásy. V církvi se realizuje mezilidské společenství (koinonie), které je pokračováním koinonie s Otcem skrze Syna v Duchu svatém. Členové Hnutí Světlo-Život si proto církev zamilovali a jejich láska je nejhlubší motivací a také cílem jejich činnosti. Jejich martyria a diakonie (svědectví a služba) vyrůstá již ze samé příslušnosti k Božímu lidu a také ze svátostí křtu a biřmování, a tím z účasti na Kristově kněžství. Přesto se však vždy snaží vykonávat svoji službu ve spojení s hierarchií církve, která zvláštním způsobem slouží jednotě církve a je jejím viditelným znamením.

 

8. Ecclesia mater - Mater Ecclesiae

Svou nejhlubší identifikaci s tajemstvím církve nalézají členové Hnutí Světlo-Život ve starokřesťanské ideji Ecclesia Mater (církev Matka) v jejím spojení s mariánskou idejí Mater Ecclesiae (Matka církve). První ukazuje tajemství církev v obraze ženy, která je zároveň snoubenkou a matkou. Tak i církev je Kristovou Snoubenkou tím, že je ve svých jednotlivých členech odevzdaná Kristu, v Duchu Svatém, skrze víru a lásku. Tímto odevzdáním se církev stává životodárnou, mateřskou a plodnou - Ecclesia Mater. Pramenem její mateřské plodnosti je sjednocení s Kristem v Duchu Svatém. Takový je totiž zákon lásky: na kolik spojuje osoby ve vzájemném, nezištném odevzdání se, natolik je být životodárná a plodná. Maria Panna a Matka se zde ukazuje jako typ církve Matky. Skrze své odevzdání se Kristu, zvláště v hodině kříže, se stala mateřským principem církve.

Stejně tak se členové Hnutí Světlo-Život, podle Mariina vzoru, odevzdávají Kristu, a tak se podílí na tajemství „církve Matky". Tato vize církve klade důraz na úlohu laiků, ale také doceňuje roli kněží. Jejich hlavním úkolem je reprezentování (zpřítomňování) Krista Snoubence vůči církvi-snoubence skrze službu slova a svátosti, a i skrze pastýřskou službu. V této vizi církve Matky je také překonán protiklad laici - klérus, který panuje všude tam, kde je tajemství církve pojímáno povrchně. Výše uvedený rys spirituality Hnutí Světlo-Život se dá označit jako mariánský rys. Mariánskost Hnutí Světlo-Život je vyjadřena v titulu „Neposkvrněná, Matka církve", pod kterým je Maria ctěna. Neposkvrněná, Matka církve je zvláštní patronkou Hnutí Světlo-Život.

 

9. Kolegialita a orientace na společenství místní církve

Konečně se spiritualita Hnutí Světlo-Život zvláštním způsobem vyznačuje kolegialitou a orientací na společenství místní církve, především na farnost. Diakonie se vždy realizuje v rámci malého společenství - živé buňky, která je znamením církve všeobecné. Společenství diakonie se podle možností snaží realizovat svoji službu v rámci místního společenství (farnosti), prožívaného jako znamení - svátost církve.

Cílem Hnutí Světlo-Život je obnova farnosti podle modelu inspirovaného eklesiologií II. vatikánského koncilu - farnost jako „společenství společenství".

Hmatatelným, zážitkovým uvedením do spirituality Hnutí Světlo-Život je rekolekční oáza. Je tím nejlepším začátkem formační cesty v této spiritualitě. Díky ní je tato spiritualita předávána jaksi existenciálně, skrze celý styl života a atmosféru oázy, a ne jen teoretickým popisem.

 

 

III. POŽADAVKY NA VNITŘNÍ ŽIVOT A NA ŽIVOT SPOLEČENSTVÍ DIAKONIE HNUTÍ SVĚTLO-ŽIVOT

 

Členství v Diakonii Hnutí Světlo-Život je spojeno s přijetím určitých zásad vnitřního života. Ty slouží k posilování, prohlubování a také vyjadřování rysů a postojů spirituality Hnutí Světlo-Život.

 

1. Sjednocení se s Marií v odevzdání se Kristu Služebníku

Členové Diakonie se každodenně svěřují Neposkvrněné Matce církve a Kristu Služebníku, a to pokud možno na začátku dne. Toto odevzdání se spočívá v krátké chvíli osobní modlitby. V ní vyjadřujeme připravenost sjednotit se s Marií v Jejím odevzdání se Kristu Služebníku v Duchu Svatém. Zároveň prosíme o pomazání Duchem Svatým, abychom dobře splnili své denní úkoly.

 

2. Stánek setkání

Jako je zvykem na oázách během deuterokatechumenátní formace, tak si i členové Diakonie Hnutí Světlo-Život hledají každý den čas a místo na Stánek setkání (srovnej Ex 33,7-11). V této chvíli osobní modlitby (pokud možno před Nejsvětější Svátostí) rozmlouvají s Kristem o všech problémech svého života a své diakonie „tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem" (Ex 33,11).

 

3. Liturgie hodin

Členové Diakonie se účastní života církve, Kristovy snoubenky, a proto se zapojují do liturgické modlitby církve. Ta se podle myšlenky pokoncilní obnovy liturgie má stát nejen modlitbou kněží, ale také laiků, zvláště těch, žijí ve společenstvích. Liturgie hodin, zvláště ranní chvály a nešpory (pokud možno slavené ve společenství), se musí stát součástí života členů Diakonie Hnutí Světlo-Život.

 

4. Eucharistie

Členové Diakonie se snaží co nejčastěji, také ve všední den, se plným způsobem účastnit Eucharistie. V ní prožívají a posilují své společenství s Kristem a bratry v jednotě Ducha svatého.

 

5. Slovo Boží slovem života

Členové Diakonie Hnutí Světlo-Život se snaží (pokud možno každodenně) udržovat kontakt s Písmem svatým jako slovem života pomocí osobního studia, četby, účastí na Eucharistii s kázáním a rozjímáním, modlitby se čtením z liturgie hodin, dělení se evangeliem nebo jiné formy společného čtení Bible.

 

6. Vzdělávání se ve víře

Členové Diakonie stále prohlubují své znalosti o víře, ať už studiem církevních Otců a svatých, dokumentů učitelského magisteria církve, materiálů Hnutí Světlo-Život, čtením křesťanských tiskovin a další literatury. Vhodné jsou také nejrůznější teologické kurzy a další formy studia dostupné pro laiky.

 

7. Svátost smíření

Čerpání z daru odpuštění hříchů pomáhá rozvoji vnitřního života a radostného prožívání svobody Dětí Božích v Kristu. Proto ho členové Diakonie co nejčastěji přijímají, buď vzbuzením dokonalé lítosti nebo svátostí smíření.

 

8. Nová kultura a nový styl života

Diakonie Hnutí Světlo Život zachovávají úplnou abstinenci od alkoholu a tabáku. Jsou tak vzorem mladé generaci, které ukazují krásu nové kultury a nového životního stylu, kterému se v Hnutí učíme. Vyjadřují tak také svoji zodpovědnost za bratry ohrožené závislostmi, a také lásku, která je ochotna přinášet dobrovolné oběti.

 

9. Materiální dobra

Členové Diakonie Hnutí Světlo-Život se rádi dělí tím co mají s potřebnými, v duchu evangelijní chudoby a ve snaze o skromný a prostý styl života. Napomáhají také apoštolátu tím, že se podle svých možností podílejí na materiálních potřebách Hnutí Světlo-Život.

 

10. Rekolekční Oáza

Hnutí Světlo-Život a členové Diakonie Hnutí Světlo-Život vděčně přijímají specifické charisma setkání - tzv. rekolekční oázu. Snaží se proto nejméně jednou za rok zúčastnit patnáctidenní nebo čtyřdenní oázy, buď k doplnění vlastní formace nebo ve službě.

 

11. Charisma setkání

Kromě toho členové Diakonie rozvíjejí charisma setkání - pravidelnou účastí na Dnech společenství svého regionu, a čas od času také na oázách modlitby.

 

12. Setkání týmu diakonie

Základní formou činnosti členů Diakonie Hnutí Světlo-Život je účast na pravidelných setkáních týmu diakonie. Program těchto setkání se skládá z modlitby, dělení se Slovem Božím, formačního prvku podle programu tzv. stálé formace, shrnutí vykonaných úkolů jednotlivých členů, a stanovení dalších úkolů. Tato pravidelná setkání jsou základní podmínkou a současně výrazem životnosti sdružení Diakonie a jeho věrnosti Kristu a Jeho Duchu. Během těchto setkání se v atmosféře modlitby, v konfrontaci s Božím Slovem, a ve společenství, přijímá zodpovědnost za různé oblasti života a působení Diakonie Hnutí Světlo-Život.

***

Požadavky vnitřního života a života společenství jsou pomůckou pro práci nad sebou. Ta se má uskutečňovat v touze po stále hlubší lásce k Bohu a k bližnímu; tyto požadavky mohou pomoci v osobním zpytování svědomí, ale nejsou určeny k vymáhání po jiných. Zpozorované nedostatky mají motivovat k hlubší modlitbě za sebe a za druhé o dar života podle těchto nároků. Mají také vést k pokorné, bratrské pomoci „slabšímu", k pomoci s nesením břemen.

z Charyzmat i duchowość Ruchu Światło-Życie